Svátek Hudby 2011

21. červen byl dnem, který byl sice pracovně všední, ale zábavově naprosto mimo rámec obyčejnosti. Slavil se totiž svátek hudby, který se obecně slaví (bez ohledu na dny v týdnu) právě v druhé půlce června. Potulné i angažované skupiny, osamělí sólisté i protřelé kapely měly dostaveníčko po celé Praze 1 – obsazena byla oblast od Rudolfina, kde byl registrační stan, až po Kampu, kde se konal večerně-noční dojezd a rozchod na afterparty.

Počasí – celé dopoledne se honily mraky, pořadatelé proto mysleli i na plán BÉ, a to stanovením záchytného bodu pro mokrou variantu – klub K4 v Celetné. Naštěstí ty honící se mraky byly moudré a dobře odpočinuté. Nikde se nezastavovaly a těsně po poledni se naprosto bez odporu vzdaly slunečním paprskům.

U registračního stanu jsem se pozdravil s hybateli tohoto nevojenského dobývání hlavního města – Dálou Zítou a Vítkem Eliášem (snad nejperzekuovanější pražský busker), vyfotil pár obrázků netrpělivých muzikantů  a vyrazil fotit rozprchlé hloučky hráčů na rozličné hudební nástroje. Opravdu byli všude – jedinou podmínkou hraní bylo rozložení alespoň symbolického petičního stánku, kde se podepisovala petice za snížení byrokratické zátěže těch, kteří chtějí lidem zahrát pro radost a jimž nějaký ten drobák v klobouku je pouhým důkazem toho, že radost byla snad i trvalejšího charakteru.

Obešel jsem si kolečko – Rudolfinum, podél řeky ke Karlovu mostu, Mariánské náměstí u Městské knihovny, zase Rudolfinum a pak už na Kampu. Tam už z obrovské dálky byl vidět ten šrumec. U Sovových mlýnů se vytvořil na cestě špunt, který tam nebyl jen tak. Z loňských vzpomínek jsem vyhrábnul, že na stejném místě hrál Ignitus s velmi podobným účinkem na obecenstvo. A taky že jo – Ignitus to sice nebyl, ale kdo alespoň trochu vidí do hudebně-personálního pozadí (ehm ehm), dá si dohromady, že hrála sice torza, ale přecijen kapely skočného balkánského charakteru – Ignitus, Rajtaraj, Džezvica a Trombenik. Dál na Kampě hrála dvojička Cikánů svoje vypalovačky, které jsou obecně známé a ve špičkové interpretaci k slyšení třeba u Mária Biháriho, dál mladá staropražská kapela, jejíž jméno mi bohužel vypadlo, Dana Houdková se svým „školním sborem“, Dvojice amerických studentů Iamme a Frank…. a spousty dalších, které jsem si ani nemohl zapamatovat….

Podle dostupných údajů bylo zaregistrováno kolem 80 hudebních sdružení/kapel/muzikantů, kteří se rozprchli prakticky až na petřínské stráně (podle fotek Pravdomila Tomana). Jeden z dokumentátorů a fotoběžců se chlubil vyfocením asi čtyř desítek hudebních subjektů, ale i přes jazyk na vestě se dostal právě do poloviny.

A já osobně? Osobně jsem se zaradoval, že je to právě rok, co jsem se poznal s kapelou Ignitus. Sami nemohli uvěřit tomu, že je to tak krátce. …. A taky jsem si užíval post „kryptohvězdy„, z důvodu autorství profilové fotografie k FB události. Na Fejsbuku ji muselo alespoň zahlédnout kolem šesti tisíc lidí, podle počítadla na Picase dalších 1150 (stav k 8.červenci). No, mám ze sebe radost…

Oficiální stránky iniciativy Buskerville.