Na letošní ročník jsem se po návštěvě loňského ročníku opravdu těšil. Program plný přátel, na návštěvnické listině zbytek přátel, kteří letos nehráli. Rodinnou atmosféru doplnilo obvyklé spektrum divadelních představení, stánků s občerstvením tekutého i pevného charakteru, výtvarné dílny a naprosto bezkonkurenčně a nesmlouvavě objednané počasí – sluníčko přestávalo svítit jen po nocích.
Samotná cesta do Chotyně proběhla jen s drobnou výtkou – ČD (čekám dlouho) mělo výluku a z Chrastavy do Chotyně se jelo náhradním autobusem. Aspoň že byl kloubový, zato však plný vracejících se školáků v pubertálním věku… Chotyňská nádražka nám prostřednictvím oběda poskytla energii na zbytek dne…